"Vyzvědačská aféra" krnovského obchodníka 1938-1948

Napsal Zajímavosti z dějin Slezska (») 10. 11., přečteno: 168×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online

Období nacistické okupace se vyznačuje množstvím dramatických lidských příběhů, z nichž zdaleka ne všechny lze jednoznačně morálně hodnotit. Patří k nim i případ Jana Chlupáčka, který se po druhé světové válce ocitl mezi osobami souzenými Mimořádným lidovým soudem v Opavě.

Jan Chlupáček se narodil 20. července 1912 v Krnově, kde jeho otec Alois vlastnil textilní továrnu. Matka Marie, rozená Becková, byla židovského původu, rodina se však hlásila k evangelickému náboženství. V kritickém roce 1938 Chlupáček sloužil v československé armádě, kde byl přidělen jako řidič zpravodajského důstojníka majora Poliana. Po Mnichovu zůstal na Krnovsku a ve svém rodném městě byl také 26. ledna 1946 zatčen.

Stalo se tak na základě několika indicií: předně měl Chlupáček podle záznamu ve svém osobním spise v členské kartotéce NSDAP být již od roku 1937 agentem služebny německé vojenské rozvědky (abwehru) v Oppeln. Tuto skutečnost, stejně jako Chlupáčkovo další působení v německých zpravodajských službách po záboru pohraničí, zmiňovaly také rodinné dokumenty nalezené při domovní prohlídce. Žádné z uvedených materiálů však bohužel nejsou k soudnímu spisu přiloženy, jejich obsah tak známe pouze zprostředkovaně.

            Vyšetřovatelé měli rovněž k dispozici svědectví okresního vojenského velitele v Hranicích npor. Václavíka, který v roce 1938 sloužil na Krnovsku. Podle jeho slov Chlupáček na přelomu září a října řečeného roku spolu s několika dalšími vojáky německé národnosti zběhl od jednotky. Údajně se tak mělo stát proto, že Chlupáčkovi hrozilo zatčení za špionáž. Po dezerci se měl jmenovaný skrývat u statkáře Fischera v Branticích. Po okupaci pohraničí Chlupáček získal německé vyznamenání. Za důkaz spolupráce s nacisty vyšetřovatelé považovali i skutečnost, že rodina podezřelého během války nebyla navzdory židovskému původu persekvována.

            Obvinění se však netýkala jen Chlupáčkova chování v době mobilizace a okupace. Jako podezřelé se jevily i kontakty dotyčného s nizozemským žurnalistou Otto Richterem, který v první polovině ledna 1946 navštívil Krnov. Jelikož se Richter vykazoval potvrzením, že během okupace pracoval v Německu pro nizozemskou tajnou službu, objevilo se poněkud abstraktní podezření, že i v ČSR plní výzvědné úkoly. Hlášení krnovské kriminální služebny rovněž – dosti obecně – poukazovalo na „schůzky s cizinci a osobami německé národnosti“ v Chlupáčkově bytě, které mohly souviset s blíže nespecifikovanou „podvratnou činností“. Po zatčení byl Chlupáček předán orgánům Obranného zpravodajství, tedy vojenské kontrarozvědky, a převezen do Olomouce.

            Zastavme se nyní podrobněji u jednotlivých obvinění. O Chlupáčkově chování v roce 1938 poměrně stručně vypovídal jeho někdejší nadřízený major Polián. Podle jeho slov obviněný jakožto rodák z Krnova a znalec místních poměrů v té době podal československým vojenským orgánům několil hodnotných důvěrných zpráv. O tom, že by dotyčný byl již před Mnichovem podezírán ze špionáže a že by mu dokonce hrozilo zatčení, Polián podle vlastních slov nevěděl. Stejně tak Poliánovo svědectví nezmiňuje údajnou dezerci. Polián i Chlupáček ve svých svědectvích pouze lakonicky konstatují, že obviněný při evakuaci československé armády z pohraničí zůstal v Krnově. Jak mohl voják jednoduše a beztrestně zůstat v místě, zatímco se útvar stahoval, zůstává otázkou. Otázkou, kterou vyšetřující orgány bohužel nepoložily. Lze spekulovat, zda Polián Chlupáčka v Krnově cíleně nezanechal jako svého informátora. Tomu by nasvědčovalo majorovo tvrzení, že mu jeho bývalý řidič v období druhé republiky zaslal prostřednictvím emigrantů z pohraničí zprávu o poměrech na Krnovsku. Poněkud překvapuje, že se o této epizodě u výslechů nezmínil sám Chlupáček, byť by se nesporně jednalo o polehčující okolnost.

            K dalšímu kontaktu mezi Chlupáčkem a Polianem došlo zřejmě krátce po okupaci Čech a Moravy. Chlupáček setkání sice datuje již na podzim 1938, jako pravděpodobnější se však z kontextu jeví Poliánova datace do března následujícího roku. Polián tehdy sloužil v Olomouci, kde jej vyhledal Chlupáček, který prý byl krátce předtím vyslýchán gestapem ohledně své služby v československé armádě. Při výslechu prý uvedl pouze, že Polián prováděl inspekční cesty po opevněních, jeho výzvědnou práci zamlčel. Gestapo bylo přesto přesvědčeno, že Polián zná jména krnovských Němců, kteří pracovali jako informátoři pro československou zpravodajskou službu. Proto Chlupáček dostal úkol majora kontaktovat a zprostředkovat jeho setkání s gestapáky. To se také brzy poté uskutečnilo, rovněž v Olomouci. Chlupáček ve své poválečné výpovědi jen suše konstatoval, že Polián Němcům poskytl požadované informace. Major tvrdil, že uvedl pouze jména dvou osob, které po Mnichovu emigrovaly, takže proti nim gestapo nemohlo zakročit. Sám Polián byl v roce 1940 zatčen a vězněn do konce války, takže o dalších osudech Chlupáčka již neměl povědomí.

O chování Chlupáčka v roce 1938 vypovídal i učitel Josef Telička, v době mobilizace záložní důstojník. Ten prý byl svědkem, jak Chlupáček v době vojenské služby zdravil jakéhosi německého mladíka zdviženou pravicí, tedy nacistickým pozdravem. K Chlupáčkově dezerci uvedl, že asi čtvrtý den po mobilizicaci viděl v Branticích před hostincem stát opuštěný vůz obviněného. Když se k automobilu nikdo nehlásil, Telička usoudil, že řidič zběhl. Telička si pak ponechal brýle, které Chlupáček ve voze zapomněl. V závěru výpovědi poněkud obskurně nabídl, že soudu předloží tyto brýle jako důkazní materiál.

Sám obviněný ke své vojenské službě a spolupráci s Poliánem vypověděl pouze tolik, že byl k dotyčnému přidělen jako šofér v dubnu 1938, důstojníka vozil vlastním automobilem. „Polián se mně nesvěřoval s ničím, co se týkalo jeho služby“. Na přání Poliána Chlupáček údajně docházel na Fischerův statek v Branticích, aby monitoroval nálady mezi zde se scházejícími Němci a poslouchal německé rozhlasové vysílání. (To potvrdil i Polián s odůvodněním, že na jeho štábu nebyl k dispozici funkční rozhlasový přijímač). Již den po obsazení Krnova německou armádou mělo Chlupáčka vyslechnout gestapo. Následujícího dne prý byl volán na policejní úřad, kde se mu představil jistý Gebauer. Ten se ukázal být činovníkem abwehru z Oppeln. Právě on pak inicioval schůzku s Poliánem v Olomouci.

Ne zpáteční cestě se také měl odehrát zásadní rozhovor mezi Gebauerem a Chlupáčkem, který se mezi řečí zmínil, že je „obchodník položid“ a projevil obavy z perzekuce. Tehdy německý zpravodajec nabídl Chlupáčkovi ochranu výměnou za jeho práci pro abwehr. Právě Gebauer pak prý inicioval Chlupáčkovo vyznamenání, Chlupáček mu na oplátku zajistil na několik týdnů ubytování v Krnově. Oba muži se podle Chlupáčka nadále stýkali pouze v soukromých záležitostech, Gebauer si jeho prostřednictvím opatřoval látky a poživatiny. Šlo tedy o překupnictví, nikoliv o zpravodajskou spolupráci. Chlupáček také během okupace údajně šířil nepravdivou zprávu o službě jeho bratra ve Freikorpsu, zatímco ve skutečnosti dotyčný pouze převážel automobilem osoby prchající z pohraničí do Leobschütz v době nepokojů v září 1938. Obdobně Chlupáček dle vlastních slov „vyloudil“ u statkáře Fischera prohlášení, že se u něho skrýval jako dezertér a že tedy „nesloužil u čsr. armády až do samého konce“.

Chlupáček při výslechu také popřel, že by se jeho rodina vyhnula rasové perzekuci. Matka byla nucena začít užívat druhé jméno Sára odkazující k židovskému původu, musela „odevzdati židovskou dávku majetku“ a v roce 1942 jí prý dokonce hrozilo zatčení. Židovský původ měl být také důvodem, proč musela textilka rodiny Chlupáčkových roku 1943 ukončit provoz jako první závod svého druhu v regionu. Že by okupanti v podmínkách válečného hospodářství zastavili činnost fungujícího podniku, se jeví jako nepravděpodobné; spíše šlo o důsledek celkové militarizace ekonomiky a odchodu pracovních sil na frontu. V příštím roce musela rodina továrnu opustit a Chlupáček se začal učit zámečníkem.

Dva Chlupáčkovi bratři během války narukovali do německé armády, sám obviněný musel k vojsku nastoupit až 15. března 1945, kdy se blížila fronta. Již 22. dubna však v Hradci u Opavy spolu s osmi dalšími vojáky zběhl. Po šesti dnech jej zadržel německý četník. Před popravou Chlupáčka dle jeho tvrzení zachránil rychlý postup fronty. U Šumperka uprchl z vězeňského transportu a ukrýval se v Hrabenově do příchodu Rudé armády.

Pokud Chlupáček skutečně neposkytoval nacistům zpravodajské služby a netěšil se protekčnímu postavení, lze označit za dost překvapivé, že nebyl povolán do armády mnohem dříve. Možné vysvětlení přináší relace Okresního úřadu v Krnově z 1. července 1946. Ta potvrzuje, že Marie Chlupáčková byla za okupace skutečně vyšetřována pro tajení židovského původu a nepovolené opuštění města. Souhlasí také imformace o zaměstnání Chlupáčka jako zámečníka, byl prý v této profesi pracovně nasazen u firmy Laske. Tento fakt však „nelze nazvat persekucí, neboť touto povinností postiženo bylo v bývalých Sudetech více osob“. Stěžejní je ovšem sdělení, že „nad rodinou Chlupáčka držem udánlivě ochrannou ruku vyšší úředník Gestapa, resp. strany, jménem Léger, nebo podobně“.

To v zásadě odpovídá výpovědi obviněného. Zůstává však otázkou, zda byla zmíněná protekce vyvažována toliko hmotnou podporou pro Gebauera, jak tvrdil Chlupáček, nebo zpravodajskými službami.

Další možnou interpretaci přináší relace Okresní úřadovny Státní bezpečnosti v Krnově z 20. listopadu 1946. Ta s odvoláním na záznamy nalezené ve spisech NSDAP tvrdí, že jistý československý důstojník, zřejmě Polián, v roce 1938 vyzradil krnovskému činovníkovi Sudetoněmecké strany a příteli Chlupáčkových Ing. Josefu Glatter-Götzovi, že je proti němu vedeno šetření pro devizové delikty. Tento fakt si vyšetřovatel vysvětloval kolaborací Poliána s nacisty. Podle Poliánovy interpretace se jej sám Glatter-Götz na věc vyptával, když jej s Chlupáčkem během jedné ze služebních objížděk příležitostně navštívili. Důvod návštěvy však majorova výpověď neobjasňuje.

Analyzujeme-li jednotlivá svědectví, je třeba říci, že Chlupáčkovi nebylo možno bezpečně dokázat spolupráci s abwehrem ani dezerci. Je dost možné, že obviněný skutečně různými úplatky získal přízeň Gebauera či jiného pohlavára, který nad ním držel ochrannou ruku. Bylo by však s podivem, pokud by tato protekce stačila k vytvoření všeobecně akceptovaného přesvědčení o „zásluhách“ Chlupáčka a jeho bratra během henleinovského povstání. Poliánovo svědectví vyznělo v podstatě v Chlupáčkův prospěch, Teličkova argumentace byla neprůkazná. Na druhou stranu prameny nevyvracejí ani možnost, že Polián obviněného kryl. Pokud by major již před Mnichovem spolupracoval s nacisty nebo pokud se nechal v pomnichovském období psychicky „zlomit“, vysvětlovalo by se tím údajné setkání Poliána s Gebauerem v roce 1938 či 1939. Bohužel datace uvedené schůzky ani další detaily Poliánovy činnosti před zatčením v roce 1940 se nestaly předmětem šetření. Navzdory podezření některých vyšetřovatelů se opavskému lidovému soudu patrně jevilo jako nevhodné prověřovat bývalého důstojníka a vězně nacismu.

Ani domnělým poválečným podvratným aktivitám Chlupáčka nebylo věnováno mnoho pozornosti. Spíše se zdá, že kontakty s Richterem sloužily jako záminka k diskreditaci obviněného nebo byly prostě důsledkem poválečné fobie ze špionáže.

Obžalovaný se před soudní tribunál nakonec nedostal, ještě před přelíčením se mu podařilo uprchnout do Vídně. Až 12. října 1948 byl v rámci obnovené poúnorové retribuce v nepřítomnosti odsouzen k 15 letům žaláře a ke ztrátě občanské cti na 30 let, v neposlední řadě pak ke ztrátě veškerého majetku. Ačkoliv platí, že opavský mimořádný tribunál posuzoval podíl na rozbití republiky roku 1938 přísněji než většinu jiných deliktů, i tak se výše trestu jeví s ohledem na neprůkaznost obvinění jako nepřiměřená. Možná Chlupáčkův odchod do ciziny působil jako přitěžující okolnost a jako nepřímé doznání viny, dost možná ale byl primární motiv zcela jiný – tedy konfiskace rodinného podniku.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel sedm a pět